Historie

V roce 1892 pojalo několik místních občanů myšlenku založit v Lysolajích hasičský sbor, a to proto, aby byla občanům zajištěna požární pohotovost.

Na tomto základě byla 21. února 1892 svolána schůze, které předsedal Josef Denkr. Po vybídnutí k lidem, které přednesl Tomáš Novák, se přihlásilo hned několik občanů do členství. Jednalo se o Josef Kačaba, Tomáš Novák, Karel Štulc, Václav Tichý, Josef Klauz, Antonín Čadský a Antonín Zápotocký.
Vzhledem k tomu, že k založení sboru byl dostatečný počet členů a hlavně pak hodně chuti k účelné práci, bylo přikročeno ihned k sestavení kandidátní listiny k ustavující valné hromadě.
Ustavující valná hromada, svolaná na 6. března, se pro malou účast nekonala, byla tedy svolána druhá valná hromada, která se konala dne 20. března za účasti všech 10 členů a byl zvolen první výbor o tomto složení : předseda Josef Denkr, velitel Antonín Denkr, náměstek Josef Zikula a členové výboru Josef Kačaba, Karel Štulc, Josef Brzobohatý, Tomáš Novák, Antonín Zápotocký. Jako náhradníci pak Tomáš Srb, a Antonín Čadský.
Dle návrhu valné hromady bylo zahájeno první cvičení, které řídil Josef Hádek, podvelitel sboru v Suchdole.
Stříkačka, zakoupená obcí Lysolaje, byla dne 10. července oficiálně předána sboru a dle tehdejšího zvyku slavnostně vysvěcena u Kapličky v „Houslích“.
Obřad vysvěcení vykonal František Hromádko, farář šárecký, kmotrou stříkačky byla paní Anna Tůmová. Slavnost se konala za velké účasti všech okolních korporací a místního obyvatelstva.
Téhož roku se sbor zúčastnil při hašení požáru Raisovy sladovny v Podbabě. To, že se sboru dostávalo uznání, bylo vidno dle peněžitých darů, které činily v začátku 6 zlatých, 90 kr. A v pololetní valné hromadě sbor vykazoval již 43 zlatých.
V roce 1893 absolvoval první cvičitelský kurs Josef Zikula, který byl taktéž v tomto roce zvolen velitelem sboru.
Dne 15. ledna 1893 se konal první hasičský ples.
V roce 1894 byl velitelem sboru zvolen opět Antonín Denkr. Sbor se zúčastnil sjezdu pražské župy v Hlubočepích. V tomto roce byl také zvolen členem výboru velitel Josef Barták. V roce 1895 krotil sbor svého nepřítele, který zuřil na Röhrsově továrně v Bubenči.
Dále se sbor zúčastnil sjezdu Podbělohorské župy v Kněževsi a sjezdu českoslovanského hasičstva v Praze, konaného u příležitosti Národopisné výstavy.
V květnu si členové zřídili fond na pořízení leziště k praktickému cvičení.
V roce 1896 působil sbor činně při požáru Kubíkovi továrny v Bubenči.
V roce 1897 doprovodil sbor na poslední cestě svého zakládajícího člena Antonína Tůmu a župního velitele Edm. Procházku. Téhož roku také sbor uhasil požáry u pana Tůmy, bratra Antonína Denkra a Škrobacha, všechny v Lysolajích. 
V roce 1900 krotil sbor požár mlýna v Podbabě a u firmy Kress a Bernard v Bubenči. Dne 2. září se konala dle starých zvyků první dožínková slavnost.
V roce 1901 se podařilo sboru po mnoha nesnázích postavení leziště, tolik potřebného k výcviku. Toto bylo postaveno za přispění obce, členem Václavem Vozkou. Téhož roku se sbor zúčastnil činně při požáru pekařské dílny v „Unitasce“.
V roce 1902 uspořádal sbor na lezišti, při zahájení prvního cvičení, domácí slavnost a veřejné cvičení, při kterém cvičilo 9 členů.
V roce 1903 obdrželi starosta sboru Josef Denkr, velitel Antonín Denkr a Josef Kačaba za svoji 10-letou činnost od župy diplom a rovněž byli jmenováni čestnými členy sboru. Dne 5. července se sbor zúčastnil kladení základního kamene k pomníku Mistra Jana Husa v Praze. Dále pak byl hašen požár u pana Miňovského v Podbabě a zamezen byl požár u pana Hendra.
V roce 1904 uskutečnil sbor první oslavu M. Jana Husa, a to společně s podpůrným spolkem „Krok“. Tyto oslavy konal sbor každý rok. Za 10-letou činnost dostal velitel Josef Barták župní diplom.
V roce 1905 doprovodil sbor na poslední cestě kmotru stříkačky a členku Annu Tůmovou. 
23. června roku 1907, u příležitosti 15-letého trvání sboru, sjely se všechny sbory župy Podbělohorské k župnímu sjezdu v naší obci.
Tento den byl velkým svátkem hasičstva i místního obyvatelstva. Protektorem sjezdu bylo místní obecní představenstvo.
Při V. Všesokolském sletu v Praze vysílal sbor stráž na sletiště po dobu 4 dnů o počtu 3 mužů.
V srpnu působil sbor činně při požáru Kubíkovy továrny v Bubenči.
V roce 1908 byl utlumen požár továrny na tapety v Podbabě.
V roce 1909 zemřel dlouholetý člen, činovník a průkopník začátků sboru Jan Rys.
V roce 1912 se konal v naší obci za součinnosti našeho sboru a u příležitosti jeho 20-letého trvání okrskový sjezd a veřejné cvičení.
K VI. Sletu všesokolskému byly dodávány po všechny sletové dny stráže, v celkovém počtu 15 členů.
V roce 1913 se stal sbor členem Ústřední pohřební pokladny při Zemské hasičské jednotě v Praze. Přistoupilo k ní 13 našich členů.
Rok 1914. Nezapomenutelná událost, vypovězení války Srbsku, toto je i mezníkem v naší činnosti. Pozvolna odešli do válečné vřavy naši členové i s velitelem Bartákem a bezpečnost v obci zůstala tak na bedrech podvelitele Josefa Kačaby a 5 členech. Byl uhašen požár v domě pana Kutila v místě.
Z 9 narukovaných členů padli na bojišti „ František Randáček, Karel Tříška, Josef Tichava, Václav Ermantraut a Bohuslav Kučera. 
V této době opustili naše řady úmrtím první velitel Antonín Denkr a dloholetý činný člen Václav Vozka.
V roce 1919 se sešli zbývající členové, aby opět pokračovali v přerušené práci s heslem „ do nové vlasti s novou chutí“. Do vedení sboru byli opět postaveni vedle starosty Josefa Denkra, Josef barták jako velitel a Josef Kačaba jako podvelitel. 
Dne 18. května zasadil sbor „ Lípu svobody“, a to za účasti všech místních korporací.
V roce 1921 oslavil sbor své 30 leté trvání župním sborem a veřejným cvičením IV. Okrsku.
Při této příležitosti se dostalo uznání za 25-letou činnost příteli Josefu Bartákovi, a to odevzdáním diplomu župo a jmenováním čestného člena.
Dále se sbor stal členem komitétu pro postavení pomníku padlým ve světové válce.
Dne 19. června byl položen základní kámen a 11. září byl pomník slavnostně odhalen, oboje za činnosti našeho sboru. Na pomníku jsou též vyryta jména pěti našich padlých členů.
V roce 1922 se sbor zúčastnil zájezdu hasičstva na Slovensko.
V roce 1923 se sbor zúčastnil Krajinského sjezdu na Kladně a sjezdu československého hasičstva v Praze, kde cvičilo 8 členů.
V roce 1924 se stal sbor členem župní pohřební pokladny, a to za účelem podpory pozůstalým po zemřelých členech. Přistoupilo k ní ihned 17 členů, dnes čítá již 23 našich členů.
V roce 1925 doprovodil sbor za velké účasti na poslední cestě svého zakládajícího člena Josefa Kačabu.
Zmíněný byl dobrosrdečné, stále veselé povahy, neúnavným pracovníkem a přesným v plnění svých povinností. Od založení byl byl členem výboru, od roku 1898 pokladníkem, od roku 1914 velitelůovým náměstkem. V obou funkcích působil vzorně až do své smrti.
V roce 1926 se sbor zúčastnil kladení základního kamene ke stavbě hasičského domu na Vinohradech.
V roce 1927 se sbor zúčastnil pohřbu pokladníka, přispívajícího člena Bedřicha Lásky, dále pak rozvinutí župního praporu v Bělokách.
V roce 1928 uspořádal sbor s ostatními místními spolky oslavu 10-letého trvání naší samostatnosti. Sbor se 6 cvičícími členy a 10 členy v průvodu Prahou se zúčastnil sjezdu československého hasičstva v Praze.
Jubilejní medaile obdrželi : Josef Denkr, Josef Barták, Tomáš Toman, Č. Horyna a Josef Jandečka.
V roce 1929 poměry pokroku a vyspělejší činnosti donutily náš sbor, aby byl též lépe vyzbrojen proti požáru. Bylo tudíž požádáno obecní zastupitelstvo, aby zakoupili stříakačku novějšího typu, a to motorovou. Obecní zastupitelstvo po úvaze žádosti vyhovělo a zakoupená stříkačka byla sboru dne 12. května předána u příležitosti veřejného cvičení IV. Okrsku v Lysolajích. Stříkačka byla zakoupena po doporučení sboru od firmy Ing. Antonín Holeček. Diplom za 10-letou činnost obdržel Tomáš Kozel.
V roce 1930 se sbor zúčastnil krajinského sjezdu v Dobřichovicích a žup. Sjezdu v Kopanině a doprovodil na poslední cestě člena Josefa Podhorského.
Diplom za 10-letou činnost od župy obdržel Jan Krákora.
V roce 1931, dne 16. dubna, dotlouklo poctivé hasičské srdce našeho starosty bratra Josefa Denkra. Již při ustavující schůzi roku 1892 byl zvolen předsedou a toto místo zastával vzorně až do své smrti Byl čestným členem a majitelem několika diplomů, uznání za neúnavné hasičské práce. Sbor ho doprovodil za účasti všech členů a mnoha obyvatel na šárecký hřbitov.


V naší obci nebyla odpovídající požární nádrž. Byly zde pouze dva malé rybníčky, spíše na koupání husí než požární nádrž. Jeden byl při vstupu do údolí Housle a druhý v místě dnešního mostu ke škole. Při výstavbě školy v letech 1932 – 1934 byl rybníček ve středu obce upraven na požární nádrž. Problém byl však s přístupem k tomuto vodnímu zdroji. Proto bylo nutné uvažovat o vybudování nové požární nádrže. Tato nová nádrž se začala budovat v horní části obce při vstupu do Houslí. 1. května 1939 byl proveden slavnostní výkop. Za necelé 4 měsíce, a to 26. srpna byla nádrž hotová a slavnostně napuštěná. Všechny práce na požární nádrži byly prováděny ručně, bez jakékoliv mechanizace. Až do začátku války patřil náš sbor mezi kulturní pilíře naší obce. Každoročně se pořádaly dožínky, hasičské plesy a zábavy a v neposlední řadě sbor pomáhal při organizaci Slavnosti květů a v této tradici pokračujeme i nyní. Z období války se nedochovalo mnoho záznamů o činnosti sboru.

Další zmínku máme z roku 1945, kdy jako velitel sboru nastoupil Václav Bareš. Jeho snahou bylo získat mladé požárníky a časem vytvořit i první družstvo žen. Za dob Václava Bareše se značně zmodernizovala výstroj i výzbroj sboru. Otevřený požární vůz byl vyměněn za skříňovou Pragu AN. V tomto vstupují do sboru noví členové. Jsou jimi Miroslav Denkr, Jiří Kozák a Jiří Jenč. Během dalších let sbor úspěšně fungoval a zasahoval u několika požárů, například u požáru zemědělské usedlosti v Úněticích.

 

 

V roce 1962 se stává mladým velitelem Jiří Kozák. Pod jeho vedením je sbor opět modernizován a získává cisternový vůz Praga RN a skříňovou Tatru na přepravu osob. V osobě Jiřího Kozáka získává sbor obětavého a kamarádského velitele, který dovedl svou aktivitou strhnout celý sbor.

V roce 1968 byla naše obec připojena ku Praze a náš sbor byl z důvodu reorganizace PO na území Prahy dočasně zrušen. V tomto období se bohužel ztratilo mnoho historicky cenných předmětů a písemností. Přichází rok 1978, kdy pod vedením Jiřího Kozáka začíná náš sbor opět plně fungovat. V roce 1979 byl do funkce starosty zvolen Jaroslav Tichý a sboru byla přidělena stříkačka PS12.

Dne 27.9.1980 se na Přední Kopanině konalo velké cvičení, kde družstvo mužů obsadilo druhé místo. Nedlouho poté organizace získala starší vůz pro přepravu osob Robur. Dne 7. srpna 1980 umírá po těžké nemoci dlouholetý velitel Jiří Kozák a na jeho místo nastoupil Jiří Zajíc. Výbor organizace v těchto letech tvořili členové J. Pech, J. Zajíc, J. Tichý, A. Denkr, J. Jenč, J. Zvolský, J. Lejček, V. Valenta a J. Klouda.

Hlavní snahou v těchto letech bylo získat do svých řad spolehlivé mladé členy, schopné plnit úkoly požární ochrany. Tento úkol se podařil a požární družstvo bylo doplněno řadou mladých členů. Jejich výcvik a práce přinesla družstvu kýžené výsledky. V červenci roku 1981 přišel veliký příval deště a naše družstvo nastoupilo k likvidaci škod, a to od 19. až do 25. července 1981. Ve dne i v noci čerpali vodu ze zatopených sklepů o jiných objektů v celé Praze 6.

Dalším velikým zásahem byla dne 9. srpna 1981 likvidace požáru domku v Nebušicích. Během roku 1982 byl uspořádán ples hasičů, dětský karneval a dětský den. Koncem měsíce června se konaly oslavy 90. let od založení našeho SDH. Byl založen kroužek mladých požárníků, kde se scházelo 15 dětí. Jejich vedoucím byl Vašek Klouda. Byl nám též přidělen cisternový vůz Tatra CAS 32.

 

Rok 1984 byl rokem výstavby požární zbrojnice. Dalším významným rokem byl rok 1987, kdy se naše ženy probojovaly na Mistrovství ČSR v požárním sportu v Hradci Králové. O tento historický úspěch se zasloužily Květa Kloudová, Lenka Ludická, Ludmila Malá, Iveta Reichlová, Marie Kuželková, Jana Sedláčková, Hana Císařová, Iveta Brkalová, Eva Nykodýmová a Jana Lyšková. Trenérem družstva byl Josef Klouda.

Po roce 1990 náš sbor i nadále velmi dobře fungoval, starostou sboru byl Stanislav Sedláček, dlouholetým velitelem sboru byl pan Josef Malý. Během let se náš sbor účastnil mnoha soutěží s výbornými výsledky, jednotce SDH se podařilo uchránit mnohamiliónový majetek.

Sbor pokračuje i nadále v tradici pořádání kulturních akcí, jako je například dětský karneval a Slavnost květů. Nově byla zrekonstruována hasičská zbrojnice.

Důležitou událostí pro náš sbor byla účast na záchranných a likvidačních pracích při povodni v létě roku 2002. Před povodní byl zvolen do funkce JSDH Lukáš Zapletal. Během dalších let se podařilo získat nový požární automobil CAS 24 Scania, požární automobil Tatra CAS 32 a RZ Ford tranzit. Po osmi letech činnosti převzal funkci velitele Pavel Peprníček a funkci starosty sboru zastává již druhé volební období Zdeněk Sedláček. Ve výboru SDH dále pracují Hana Císařová, Jana Sedláčková, Michala Císařová, Ludmila Malá, Josef Malý a Květa Kloudová. Sbor má v současnosti 67 členů a s úspěchem pokračuje ve již 120leté tradici.

 

 

 

    

 




 

 

Kontakt

Velitel: Václav Vojtěch
DOLINA 71/7
PRAHA-6 LYSOLAJE
PSČ 16500

Mob.tel.: 720 43 28 95